Znal jsem jednu holku. Jmenovala se Anastásie. Já ji však stále říkal Ano, jelikož mi dělalo problémy vyslovit celé její jméno. Ani nevím, čím mě tak přitahovala – možná tím protikladem. Byla totiž inteligentní. Až intelektuální. Chtěl jsem ji něčím okouzlit, ale nevěděl jsem jak. Já – hospodský povaleč, kterého učenkyně přehlížela, jak velbloud ledního medvěda. Bylo mi jasné, že pozvání na panáka, nebo lístky na fotbal, bude pro ni stejně nepochopitelné, jako když dáte chrobákovi místo jeho kuličky trusu zlatý dukát. Ač inteligentka, pravé bohatství nejspíše neocení. Nezbývalo tedy než přemýšlet nad vhodným trusem pro učeného chrobáka.

Koupit jí nové brýle jsem neuměl, jelikož jsem nevěděl kolik má dioptrií, nebo zdali už to není dalekohled. Další nápad byl knížka. Jenže co? Já? Jelikož jsem za celý život přečetl maximálně televizní program a to jen mimořádně, jsem přeci nemohl vybírat dárek pro takovouhle čtecí mlátičku. A pak to přišlo. Moje myšlení vyvolalo bouřku. V hlavě blesk, v srdci hrom a v kalhotách déšť. Náhle jsem poprvé za život poznal, co je to skvělý nápad. No co skvělý, dokonalý. Z ničeho nic jsem vyskočil, až jsem převrátil celý stůl i s půllitry ostatních štamgastů. ,,Lístky do divadla!“, zařval jsem na celou hospodu. ,,Hele, vole, ty už radši víc nepij!“, komentoval mou radost vrchní. Neměl jsem čas mu něco vysvětlovat. Hodil jsem po něm nedopité pivo a utíkal z hospody ven. Chvátal jsem jak o život, jelikož jsem znal svou paměť, která stále stávkovala a naschvál mi resetovala celý systém.

Půl dne jsem běhal po městě a hledal nějaké divadlo. Až konečně jsem tu velkou budovu našel. Vlétl jsem dovnitř a vyhrkl ze sebe, že chci dva lístky vedle sebe. ,,Srandičky si dělejte z někoho jinýho!“, zněla pro mě překvapivá odpověď. Jelikož mi na tom hodně záleželo, místo rány pěstí jsem se dal do trpělivého vysvětlování. On mi za to se stejnou trpělivostí zase vysvětlil, že nejsem v divadle, ale v museu. Jelikož jsem člověk a ne pitomé zvíře, po chvíli jsem to pochopil. Pravda, ztráta tří hodin kýváním vrátnému mě mrzela a trochu jsem si vyčítal, že jsem mu nedal rovnou pěstí a nešel to zkusit jinam. Po dalších pár hodinách jsem objevil plakát s adresou divadla Semtamfór a koupil dva lístky na sezení – na stání do kotle prý neprodávají. Ana s návštěvou divadla souhlasila. Prý tam ještě nebyla.

Nedočkavostí jsem nemohl usnout, protože jsem v divadle v životě nebyl. V den návštěvy divadla jsem byl ještě odpoledne u kamaráda. Pekli jsme husu a popíjeli z naraženého sudu piva. Na poslední chvíli jsem se odtrhnul a chvátal do divadla. Pozdě, už začali hrát. Hledal jsem vstup do hlediště, ale marně. Místo toho jsem vběhl na prkna, co prý znamenají svět. Moje funění, vytřeštěný výraz, umaštěná teplákovka a podnapilost vzbudila u diváků rozpaky. Herci však zachovali klidnou hlavu a pokusili se mě zapojit do hry: ,,André, kdes byl celou dobu?“, zeptal se mě jeden z herců. ,,Na huse, vole“, zaperlil jsem ve svém hereckém debutu. Ač se jednalo o tragédii, sálem se náhle roznesl bouřlivý smích. Hra se začala ubírat úplně jiným směrem a ze mě se stala hlavní postava. Bavila se i Ana. Na konci představení, při děkovačce, jsem neudržel své tělo a praštil s ním o zem, což umocnilo už tak bouřlivý potlesk. ,,Kde jsou záchody? Rychle!“, zvolal jsem náhle a zmizel v labyrintu zákulisí.

Ač jsem záchody tehdy našel až pozdě, byl to pro mě zlomový den úspěchů. To byste nevěřili, jakou ze mě toto představení udělalo hvězdu. V divadle mám již stálé angažmá a jezdím s ním i do zahraničí. Nyní patřím mezi městskou smetánku. S Anastásií jsme dokonce zasnoubeni a vybíráme si dům, kde strávíme společný život. Hlavně co nejdále od hospod! K smrti nyní nesnáším a pohrdám tzv. hospodskýma povalečema.

Chceš si přečíst další povídky? Celkem 55 jich je v této knize:

Jsi 1002. čtenář tohoto článku. Díky.


Jak bude reklama vypadat?
-
Kup si reklamu navždy pod tímto článkem jen za 30 Kč
Zobrazit formulář pro nákup
Categories: Povídky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

Related Posts

Povídky

Povídka: Moje první jízda autobusem

Nepocházel jsem z žádné chudé rodiny. Měli jsme dům i se studnou, jedli jsme každý druhý den a myli jsme se dokonce třikrát do roka. S oblečením jsme to měli taky dobře vymyšlené. Po otci Read more…