Rozárka

Nos jí již z dálky červeně zářil a asfaltový povlak na chodníku se lehce vlnil v rytmu její chůze. V ruce přemačkávala zvadlou růži, což mě ujistilo, že se jedná o mou nastávající společnici z inzerátu. ,,Tak kam, vole?“, pravila vlídně, sotva došla a típla si cigaretu o mé rameno. Číst více…

Posvícení

Když se řekne posvícení, každý si představí velkolepou oslavu s velkým počtem hostů. Velké, bíle prostřené stoly s pestrým výběrem všech druhů jídel a pití, všude panuje dobrá nálada a přátelství. Tak takhle přesně to vypadá, když má můj strýc Maryl narozeniny. Pokud dobře počítám, tak je to snad každý Číst více…

Povídka: Všude dobře, doma nejlíp

V mých vzpomínkách se drápkem zasekl jeden zážitek. Bylo to několik měsíců po revoluci, co náš svět otevřel hranice ostatnímu světu a s tím se otevřela příležitost nejen pro utíkání, pašování, tunelování, ale také cestování. Naše rodina nesměla zůstat pozadu. A tak jsme se pečlivě prohrabovali různými nabídkami cestovních kanceláří, Číst více…

Povídka: Mrazy, mrazy, mrazíčky

Ráno jsem se probudil opět naprostou zimou. Takovéto počasí svět nepamatuje snad od dob mamutů. A ke všemu si v teplárně stávkují kvůli platům. Hrůza, ale mě nezbývá stejně nic jiného, než vstát z postele a vyrazit jako každý den do práce. Setřásl jsem z peřin jinovatku, zapalovačem rozmrazil zledovatělé Číst více…

Povídka: Na prkna co znamenají svět

Znal jsem jednu holku. Jmenovala se Anastásie. Já ji však stále říkal Ano, jelikož mi dělalo problémy vyslovit celé její jméno. Ani nevím, čím mě tak přitahovala – možná tím protikladem. Byla totiž inteligentní. Až intelektuální. Chtěl jsem ji něčím okouzlit, ale nevěděl jsem jak. Já – hospodský povaleč, kterého Číst více…