Jak se fotila vražedkyně

Už když tvořím text, vkrádají se mi do hlavy myšlenky na to, jakou by mohla mít kniha obálku, jaký obrázek by vystihnul děj a zároveň byl zajímavý i pro čtenáře, kteří o příběhu nic nevědí. 

Co se týče první knihy, bylo to snazší. Les Bor se odehrává v tajemném lese a na titulním obrázek se tak logicky hodila nějaká atmosférická fotka lesa. Vybral jsem pár vlastních snímků a společně s nakladatelstvím se jeden z nich (k mému překvapení vlastní autoportrét) využil.

Ve druhé knize však nejde o místo, nýbrž o postavu. Příběh sleduje životní osud jedné ženy, vražedkyně. Na toto téma byla už má soukromá databáze fotografií nedostačující.

Během psaní se mi však jedna vize vykrystalizovala – ženská ruka se zakrváceným nožem. Poprosil jsem kamarádku (www.safrfoto.cz), která se focení věnuje, jestli by mi s realizací představy pomohla. Jedním z argumentů byl také ten, že si rozšíří portfolio pro možné zájemce (těžko říci, do jaké míry to bylo relevantní, jelikož se specializuje na miminka a cílovou skupinou jsou hlavně maminky dojaté sladkým děťátkem). Společně jsme přemluvili mou manželku, aby se stala vražedkyní (dočasně pro fotku) – ta překvapivě také souhlasila.

Kvůli karanténním opatřením se vše protáhlo a do léta jsme se k tomu nedostali. Jelikož nakladatelství vydává vždy před létem ediční plán na následující pololetí, připravili vlastní návrh obálky. Ten vypadal takto:

Nechci ho hanit, ale z mého pohledu by nepřípustný. Jednak se mi nelíbil a hlavně vůbec nekorespondoval s příběhem – má vražedkyně není blondýna ani nežije ve vile (omlouvám se za spoiler). To mě popohnalo k urychlení zaslání vlastního protinávrhu.

K focení jsme se sešli začátkem července v ateliéru safrfoto.cz. Zakoupili jsme umělou krev, sbalili nůž a vyrazili městskou hromadnou dopravou přes město do ateliéru. Co se týče mé představy, vyfotili jsme ji, po nastavení světel, rychle:

Jelikož nám zbyl čas, pořídili jsme i další snímky (romantických snímků manželky nikdy není dost):

Celkem zajímavá byla cesta domů. Fiktivní krev měla na sobě i fiktivní popis, že je lehce smývatelná. Nebyla. Když jsem tak stál v MHD se zabaleným nožem vedle zakrvácené manželky, trochu jsem se bál, co si pomyslí spolucestující. Jelikož jsme měli poctivě zahalené obličeje v souladu s nařízením, vyhodnotili nás zřejmě jako slušné lidi.

Z pořízených snímků mě nejvíce zaujaly tyto dva, ze kterých jsem si udělal předběžné návrhy:

Snímek ženy zezadu držící nůž byl přesně takový, jaký jsem si představoval. K němu se přidala fotka sedící ženy, který vyzařuje tajemnost i zoufalost.

Sám jsem nevěděl, který z nich by se mi líbil víc a do nakladatelství poslal oba. Když ze strany nakladatele zaznělo, že obálka je hotová (ta blondýna před vilou) a není v plánu ji měnit, trochu mě to rozhodilo. Nakonec jsme se domluvili a konečný návrh přebalu knihu vypadá takto:

Už se těším, až budu mít knihu ve fyzické podobě doma (což bude koncem října). Pokud chce také, využijte předprodej.

V současnosti vymýšlím další příběh a s tím opět i obrázek, který by pokračoval v nastavené řadě – na první knize vlastní autoportrét, na druhé manželka – kdo to bude dál?

Jsi 285. čtenář tohoto článku. Díky.


Jak bude reklama vypadat?
-
Kup si reklamu navždy pod tímto článkem jen za 30 Kč
Zobrazit formulář pro nákup

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..