Les Bor – 1. kapitola

Přečtěte si první kapitolu knihy les Bor, ať víte, jak celý příběh začíná. Na konci textu je i možnost prolistovat knihou přečíst i část navazující kapitoly.

Tomáš pozoroval, jak pohybem jeho prstu mizí kapky vody z orosené sklenice piva. Věděl, že Petrova otázka směřovala na něj, ale nadále mlčel a na Petra se nepodíval. Čekal, co odpoví Katka, a doufal, že Petrův nápad odsoudí jako první.

„Já jsem pro, pojďme,“ zareagovala Katka.

Tomáš zvedl hlavu, rukou si upravil své rozpuštěné dlouhé vlasy za ucho a očima přejel po obou spolužácích. Nadále však svůj názor neřekl.

„Ty se bojíš?“ směřoval k němu další otázku Petr.

„Nebojím, jen se mi nechce od piva ven, do lesa. Co z toho, že se budeme trmácet potmě mezi stromy?“ odpověděl Tomáš a pohledem se vrátil ke svému půllitru.

„V hospodě jsme pořád. Bude změna a bude to dobrodružství. Vždyť geocaching máš přece rád.“

Titulka knihy Les Bor

Tomáš Katčin hlas miloval. A nejen její hlas, miloval její nadhled, chytrost, její dlouhé blonďaté vlasy, světle modré oči zářící za obdélníkovými brýlemi i to, jak se vyzrálým životním postojem odlišovala od svých vrstevnic ve třídě. Odlišovala se tím i od Petra. Tomáš nechápal, co je dva spolu drží, jsou přece tak odlišní. Tomáš miloval i geocaching. Logicky vzato by geocaching s Katkou měl být ideálně strávený čas. Jenže ne tento večer, ne za tmy a ne po hororovém filmu v kině. Litoval, že je k tomu nápadu přivedl.

U jejich stolu v přízemí u východu z multikina nyní zavládlo ticho. Petr hledal na mobilu podrobnosti o jejich budoucím výletu a Katka se mlčky dívala na Tomáše a čekala na jeho reakci.

„To fakt obětujete páteční večer nějaké nudě v lese?“ snažil se noční geocachingovou procházku shodit Tomáš. „Pojďte radši někam zapařit,“ přesvědčoval ostatní. Dnes by opravdu šel raději někam zapařit, nejlépe jako minulý pátek v Maximu. Petr se opil, usnul na stole a noc patřila jemu s Katkou. Tancovali spolu ploužáky, povídali si a smáli se, jako by k sobě patřili. Doufal, že ta noc bude nekonečná. Jenže v pondělí ve škole bylo všechno při starém. Katka se líbala před školou s Petrem a pro Tomáše měla zas jen úsměv a pár slov o povedeném večeru.

„To můžeme přeci i potom,“ kontroval Petr Tomášův návrh a zvedl hlavu od mobilu. „Podle popisu kešky bych tipoval, že to bude tak na hodinku, možná ani ne.“

„Tak dáme kešku a pak můžeme zas do Maximu,“ přitakala Katka a s úsměvem koukala na Tomáše, zda bude souhlasit. „Stejně to tam žije až po jedenácté,“ dodala, než stihl Tomáš reagovat.

Tomáš zvedl pivo a pomalu se napil. Spíš než přísun alkoholu potřeboval chvilku na přemýšlení. Snažil se vymyslet, jak protisedící dvojici odradit od výletu, nebo alespoň se z toho důvěryhodně vyvléci sám. Copak se neobětoval dost, když s nimi šel do kina na horor, ač tento žánr nesnáší? Nemá rád ani tmu, ani les, natož vše najednou během jednoho večera.

Tomáš položil půllitr a polkl zbytek tekutiny v ústech. Žádná výmluva ho během toho nenapadla a smířil se s tím, co ho čeká. Ale co? Jde přece jen o hodinovou procházku v lese. Co by se mohlo stát? „Tak jo, vyrazíme,“ prohodil Tomáš ke spolužákům s předstíraným laxním tónem. Do svého hlasu se zaposlouchal a byl rád, že z něho ani sám neslyšel strach, který jinak cítil. Vnitřně se snažil uklidnit tím, že tu kešku zvládly stovky lidí před nimi a nikomu se nic nestalo. Navíc bude celý večer s Katkou. Vždyť kvůli tomu se přece vnutil do jejich plánů.

Petr chtěl původně s Katkou do kina pouze ve dvojici. Tomáš se k nim téměř vnutil. Ne kvůli filmu, ale kvůli Katce, film ho nelákal vůbec. Ten horor o vraždícím klaunovi spíše protrpěl a nechápal, že na to někdo mohl jít dobrovolně.

„No ještě abys nešel, když jsi nás na to přivedl,“ řekla s úsměvem Katka a dívala se při tom Tomášovi do očí.

Tomáš si v duchu vyčítal, že se o té knize zmínil. Poté, co se usadili v baru hned u východu z kina a prohodili pár vět o zhlédnutém filmu, přišla řeč na další horory a motivy vražd. A byl to Tomáš, kdo spojil téma s geocachingem, když začal vyprávět o knize, kde vyšetřovali sérii vražd, podobně jako luštění kešek. První mrtvola na sobě měla vytetované GPS souřadnice, které vedly k dalším obětem nebo k indiciím. A byl to Tomáš, kdo zmínil noční kešku v nedalekém lese Bor. Toho už se chytil Petr, který vyhledal o kešce další informace. Když poté začal číst popis kešky, stále nic nenasvědčovalo tomu, že Katku napadne se tam ještě dnes vydat. Tomáš marně přemýšlel, co Katku tak táhne k hororovým filmům a podobným aktivitám. Opravdu jsou stvořeni pro sebe, jak se domníval?

„Tato keš vás zavede na místo, které vám bude nahánět strach a kde vám bude naskakovat husí kůže,“ četl Petr nahlas popis kešky. „V minulosti zde byly rozlehlé, hluboké bažiny, ve kterých nejeden člověk předčasně ukončil svůj život. Energie mrtvých se do takových míst nesmazatelně zapisuje a i po staletích může působit na lidskou psychiku,“ pokračoval Petr a s úsměvem zvedl pohled ke spolužákům.

Tomáš se snažil nepřipouštět si strach, který na něj z textu sálal, a současně se snažil z hlavy vytěsnit scény z filmu. Nesmí přece připustit, aby si Katka myslela, že je zbabělec.

Na úvodních souřadnicích kešky byla trafostanice, kde zjistili první indicie. Číslice Petr zapsal do mobilu a ostatním ukázal další směr cesty. K místům, okolo kterých povede trasa, byly v popisu psány informace, které Petr předčítal nahlas: „Za dob totality měla československá armáda v lese posádku a muniční sklad. Ve dne i v noci byla nepřetržitě střežena cesta, po níž se munice převážela. Jedné noci, kdy vojáci střídali stráž, uviděli podivnou bytost, která jim nahnala takový strach, že začali střílet. Došlo k šílené palbě, při které tři vojáci přišli o život, čtvrtý byl převezen do vojenské nemocnice s těžkým poraněním a zanedlouho mu podlehl. Před smrtí vypovídal o svém šokujícím zážitku, ale nikdo mu nevěřil, přestože během té noci úplně zešedivěl.“

„Miluji tyhle příběhy,“ komentovala Petrovo čtení Katka. Tomáš si pro sebe mlčky pokývl.

Skupinka vešla do lesa, kde stromy pohltily většinu zbývajícího večerního světla. Tomáš se rozhlížel po okolí a ke svému zděšení si všiml, že za stromy se mu zjevuje klaun z předchozího filmu.

„Dále trasa vede kolem statku, kde byla zaživa pohřbená dívka, která se nechtěla vdát za toho, koho jí určili. Když po letech otevřeli její hrob, tělo tam nebylo. Její otec ji údajně vídával chodit po lese v kápi,“ četl dál Petr během cesty.

„Támhle,“ ukázala Katka světelným kuželem baterky na malou odrazku na stromě, která odhalovala další směr.

Petr dál četl popis míst a událostí k nim vázaných. Katka občas příběhy komentovala, Tomáš mlčel. Snažil se text nevnímat a vyhýbat se pohledům mimo cestu, kde se schovával ten klaun, který je stále doprovázel.

„Mnoho lidí má z Boru neblahý pocit. Pokud jsou nuceni lesem v noci absolvovat cestu, dostavují se nepříjemné pocity z pronásledování a zjevuje se jim černá vysoká postava,“ četl Petr.

„Myslíte, že jsou ty příběhy o všech těch mrtvých založené na skutečných událostech?“ zeptala se Katka nekonkrétně.

„Něco určitě,“ řekl Tomáš, „jinak by těch příběhů nebylo tolik. Pamatuji se, že v tomhle lese už několikrát měřili i vědci, co se zabývají paranormálními jevy, a údajně tu naměřili zvýšenou negativní energii.“

„V roce 1993 tu dvě paní spatřily vysokou černou postavu v dlouhém plášti. Druhý den zde mladý pár na procházce se psem našel tělo mrtvého muže, který údajně spáchal sebevraždu. Nyní se dostaneme ke křižovatce tří lesních cest. U křižovatky jsou dřevěná boží muka zvaná Černý sloup. V blízkosti stával strom oběšenců, na kterém ukončilo svůj život několik desítek nešťastníků. Povídá se, že pokud se ocitnete v lese Bor, propukne u vás pocit beznaděje a tajemný hlas uvnitř vaší hlavy vám našeptává, že byste měli ukončit svůj život,“ pokračoval Petr.

Netrvalo dlouho a opravdu se ocitli na křižovatce tři lesních cest. U křižovatky byl dřevěný sloupek s plechovou stříškou, nad kterou byl železný kříž. Pod sloupem byla váza s květinami a vedle ní plápolaly svíčky. Světlo svíček zobrazovalo hýbající se stín kříže i na blízkých stromech. Za jedním z nich uviděl Tomáš smějícího se klauna.

„Po mnoha tragédiích jeden člověk uřízl větev, na které se lidi věšeli, a za podivných okolností mu ochrnula ruka. Po těchto hrůzách byl strom poražen, rozštípán a spálen v blízkém statku, aby nemohl škodit ostatním,“ dočetl Petr odstavec vázaný ke stromu oběšenců.

„Tyhle historické legendy tu lesní atmosféru úžasně umocňují,“ poznamenala Katka s klidným hlasem.

„Nejde jen o dávnou historii. Poslední mrtví byli objeveni v nedalekém statku na podzim loňského roku. Šlo o sebevraždu manželského páru,“ komentoval Petr stále koukající do telefonu. Když zvedl hlavu, rozhlédl se po okolí. „To bude asi támhleten statek,“ ukázal na nedaleké stavení na kraji lesa. „Nepůjdeme se tam podívat?“

„Ne, to je blbý. Vždyť tam někdo bydlí,“ rozmluvila Petrovi jeho nápad Katka.

Tomáš pocítil úlevu.

„Tak si tu alespoň odložím ty piva, co jsem vypil,“ prohodil Petr a popošel pár kroků od cesty, aby se vymočil.

Tomáš zůstal stát. Sám se divil, že si také nepotřebuje po těch třech pivech odskočit, zřejmě za to mohl ten stres. Naštěstí už bude brzy konec.

Šelma se mlčky krčila za stromy. Uvědomovala si, že tma je její společník a skrývá ji před pozorností vetřelců. Její stín za stromy působil jako přízrak. Šelma zpoza stromů pozorovala světlo, kterým lidské postavy narušovaly celistvost tmy okolí lesní cesty. Postavy se světlem postávaly jen kousek od jejího úkrytu, přesto o její přítomnosti neměly tušení.

Instinkt jí napovídal, že je nebezpečné se k lidem přibližovat, hlad byl však silnější a zápach teplé krve ji lákal. Chvíli ještě postávala na místě ve stínu stromů a nasávala pachy ve vzduchu, aby si byla jistá, že nebude riskovat zbytečně. Sliny se jí hromadily na jazyku a její rozhodnutí k akci uzrálo. Rychlými skoky vyběhla šelma vpřed ze svého úkrytu směrem k postavám.

„Do prdele,“ zaklel Petr a rychlými kroky uskočil vzad, „tam něco běží!“

Tomáš s Katkou se pohotově otočili po směru, kterým Petr ukazoval. Oba zaregistrovali černý stín, který se jim však ihned ztratil. Petr se vrátil ke dvojici, sebral Katce baterku a svítil na místo, kam stín zmizel. Ve svitu baterky se ve tmě proti nim zaleskly dvě oči. Byly nízko nad zemí a po celu dobu se upřeně dívaly proti světlu.

Tomáš silou zavřel své oči a vzápětí je otevřel. Doufal, že svítící oči proti němu zmizí. Nezmizely. Nad světélky se mu navíc objevila postava zubícího se klauna. Najednou si nebyl jistý, co je skutečnost a co jsou jeho představy. „Kurva,“ ujelo mu, aniž by chtěl.

„To je liška?“ ptal se Petr a stále svítil na stvoření. „A proč tam stojí? To se nás nebojí?“

„Asi něco ulovila,“ přidal se Tomáš, „nebo našla nějakou zdechlinu.“

„To spíš. Lišky loví ještě za světla, v noci už požírají jen mršiny,“ doplnila Katka. „Radši jí neprovokujte. Lišky ukořistěnou potravu intenzivně hájí a jsou ochotny o ni bojovat i se silnějšími predátory. Tak ať na vás neskočí.“

„Bojovat, jo?“ Petr sebral se země větev a pomalými kroky vykročil proti lišce. „Tak se ukaž, šelmičko.“

„Neblbni. Taky může mít vzteklinu, když se nás nebojí,“ snažila se ho zarazit Katka.

Liška se rázem otočila a rychlými skoky zmizela ve tmě.

„To víš, moudřejší ustoupí,“ smála se Petrovi Katka. „Tak pojď, ty bojovníku.“

Petr se však vydal směrem ke křoví, u kterého liška před chvílí stála. „Mě by zajímalo, co tam našla tak cenného, když to chtěla tak vehementně bránit.“

Ticho nočního lesa, které narušoval jen šum větví pohupujících se v mírném vánku, přerušovaly Petrovy kroky a praskání drobných větviček. Petr byl s baterkou už skoro u křoví. Tomáš s Katkou zůstali na cestě sami a pohltila je černá tma. Tomáš však přítomnost Katky nevnímal a soustředil se jen na zvuky, které k němu doléhaly. Není to smích klauna? Nejistota ho nutila rozhlížet se po okolí, zda se mu klaun nezjeví v jeho blízkosti. Teď by měl ideální příležitost k útoku, ve tmě jsou zcela bezbranní. A pokud je to ten z filmu a jeho síla nabývá díky strachu svých obětí, má nyní zajisté energie k útoku dostatek. Tomáš opět zavřel oči, když si uvědomil, nad čím přemýšlí. Je přece v obyčejném lese u města, kde se pohybují denně stovky lidí.

„Kurva!“ vykřikl Petr. „To je něčí ruka! Kurva!“ Petr úlekem couval, zakopl a upustil baterku. Rychle vstal a utíkal tmou zpět k dvojici na cestě. Baterka zůstala ležet pod stromem a osvětlovala jeho kmen.

„Kurva, je tam člověk!“ slyšel Tomáš blížícího se Petra, ale jeho hlas se mu naopak vzdaloval. Slyšel ho jako za stěnou a celé okolí bylo náhle rozmazané.

Prolistuj knihu:

tento článek se týká mé autorské knihy Les Bor

PS. Les Bor je skutečné místo a uvedené pověsti se o něm skutečně tradují. Pokud vás zajímá více o tomto lese, navštivte web www.lesbor.cz.

Jsi 641. čtenář tohoto článku. Díky.


Jak bude reklama vypadat?
-
Kup si reklamu navždy pod tímto článkem jen za 30 Kč
Zobrazit formulář pro nákup

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..