Maturita

Jak už to v životě chodí, po třetím ročníku na střední škole přichází čtvrtý. Není to jen tak obyčejný ročník, je něčím zvláštní. Je totiž maturitní. Celý rok přesto panovala dobrá nálada a lhostejnost, v domácích činnostech vyhrávaly suverénním debaklem vlastní záliby nad tzv. učením.

Až z ničeho nic na jaře na nás vybafly maturitní písemky, pro většinu neočekávané a překvapující, ačkoli jsme na ně byli celý rok připravováni. Písemky se musely samozřejmě posléze zapít, bez ohledu na předpokládaný výsledek. Po vystřízlivění přišel šok. Už je to tady! Co teď? V myšlenkách se mi zjevovaly silně optimistické výroky našich učitelů; ,,S tímhle přístupem nemá nikdo z vás šanci tuhle školu dodělat! A jestli jo, tak já vracím diplom.“ ,,Vy jste vrazi, Mengele byl proti vám břídil!“ ,,Jak kdybych házel perly sviním!“ Stačilo jen chvilku listovat v maturitních otázkách a myšlenka, že je to možné se naučit mi rázem podala demisi. Aspoň něco! – bylo moje motto. A tak jsem beznadějně prohlížel sešity, stránku po stránce, a hledal alespoň jednu otázku, kterou bych měl šanci pochopit. Po týdnu dřiny se mi to nakonec povedlo. A teď už se jen naučit modlit, aby to vyšlo.

Jednoho ošklivého rána jsem se vzbudil a zjistil, že na mém odtrhovacím kalendáři je už poslední stránka s obrázkem oběšence. Je to tady!! Rázem jsem zkoprněl a rychle ještě prohlížel knížky. V rádiu začali hrát ,,Jen pro ten dnešní den stojí za to žít…“, a já slavnostně oblečen vyšel do ulic. Barva oblečení se mi hodila k mé náladě. Byl jsem celý v černém. Cesta autobusem mi přišla nekonečná. Možná to bylo tím, že jsem byl trochu nervózní a trochu se třásl, a nebo taky tím, že řidič stále zastavoval, protože se mu zdálo, že mu klepe motor.

Dnem jsem proplouval jako slon ve vodě, už jsem měl před sebou jen poslední předmět. Taková třešnička na dortu. Učitel mě miloval asi jako vegetarián propečené kuřecí stehno. Ale moje modlitby byly vyslyšeny a já si vytáhl tu jedinou otázku, co jsem uměl. Dovedete si to představit? Tolik možností a mě to vyšlo! Mojí radost trochu nabourala zpráva, že jsem to stejně neudělal. Ale z toho jsem si nic nedělal, jelikož na podzim je stejně druhý pokus a štěstí je na mé straně. Tak jsem se přes prázdniny ještě víc zdokonalil v dané otázce a maturitu na čtyřku dodělal. A jestli platí, že maturita je zkouška dospělosti, bylo mi jasné, že mám už otevřená vrátka rovnou do důchodu.

Chceš si přečíst další povídky? Celkem 55 jich je v této knize:

Jsi 93. čtenář tohoto článku. Díky.


Jak bude reklama vypadat?
-
Kup si reklamu navždy pod tímto článkem jen za 30 Kč
Zobrazit formulář pro nákup

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..