Mé první sportovní krůčky

Mé první sportovní krůčky bych ani nenazýval krůčky, nýbrž kulhavé posuny, ale ne z důvodu, že by mi scházel talent, ale kvůli tomu, že mi nebyl dán dostatečný prostor. Můj učitel na tělocvik na základní škole, Mgr. Tulínek, mě ihned po patnácti minutách první hodiny, poté co mě zřel ve snaze kopnouti do míče, poslal sbírat léčivé byliny, řka, že tam si snad neublížím a omluvil mě na další roky. A tak nejen, že jsem měl jedničku z tělocviku na vysvědčení, ale i suverénně první místo v celokrajském sběru bylin.

Výjimečný sportovní pokrok mi přinesl tělocvik na učňáku. Zde jsem si na prostor naopak nemohl stěžovat. Učitel Husárka si mě ihned oblíbil a tak se stala z hodin tělocviku šou, v níž jsem hrál hlavní roli. Hodina tělocviku vypadala tedy asi takto: v první části ostatní žáci uspořádali z laviček tribunu, já vyfasoval švihadlo a na povel Husárky začal skákat. Ačkoliv mi sláva nescházela, neboť si mě půjčovali i do jiných hodin pro zpestření, nebyl jsem zcela spokojen, jelikož jsem věděl, že skákání přes švihadlo není sportem olympijským a mé cíle sahaly sebevědomě vysoko.

Po ukončení školy, s dalšími jedničkami z tělocviku a tudíž dobrým startem státi se profesionálním sportovcem, jsem se musel rozhodnout, jakým směrem se vydat. Po pečlivém promyšlení a uvážení mých dosavadní aprobací, jsem se rozhodl pro dráhu skokana na lyžích. Potřeboval jsem pouze najít skokanský klub hodný mé úrovně, což se mi nakonec podařilo. Trenér Lyžička mě přivítal s nadšením. Doslova řekl: ,,Tak na tebe jsme tady čekali..“. Letní tréninky jsme strávili hledáním vhodného prostoru, jelikož jak na potvoru jsme zrovna nikde nemohli najít sníh. Poté, co nápaditý Lyžička vynalezl, jak si z drceného polystyrenu vyrobit sníh vlastní, vyskytl se neočekávaně problém další. Neboť se zjistilo, že nám schází skokanský můstek. A byl to opět sám Lyžička, koho napadlo, že na výstavbu můstku si sami vyděláme. A tak s transparentem ,,Podpořte naše cíle, my přeskáčeme míle“ jsme obsadili střed náměstí. Aby všichni poznali, že investice do našich talentů je smysluplná, předváděli jsme své umění přímo na živo. Každý z nás s lyžemi na nohou poskakoval na místě, jak nejlépe dovedl, a Lyžička nás všechny obcházel a pohazoval kolem kuličky polystyrenu a mohutně u toho foukal, tudíž iluze zimy byla dokonalá.

Naše myšlenka se cíle neminula. Lidí se kolem nás shromažďovalo opravdu mnoho. I některé dopravní prostředky se zastavovaly a to považte i letadla, aby jim neutekl ten moment, spatřit nás v akci. Penízky se jen hrnuli. Dokonce nějaký podnikatel s námi uzavřel rovnou na místě smlouvu. Můstek nám prý sám postaví, stylově obleče a dokonce, že i stadion pro naše tréninky zapůjčí a to pod jedinou podmínkou, že naše tréninky budou veřejně přístupné, což nám samozřejmě nevadilo. Smlouvu jsme tedy uzavřeli a pan podnikatel za námi ihned rozvinul svůj transparent ,,Cirkus Polínko“.

Že investice do nás byla výborný komerční tah, bylo jasné, a my jsme byli spokojeni. Naše výstupy pod názvem ,,Olympiáda“ jsou úspěšné a my jsme hrdí na to, že se tak velkou měrou přičiňujeme o zájem veřejnosti o sport. Mě osobně trochu vadí ten červený nos, jenž musíme nosit, jelikož si připadám jak nějaký klaun, a tudíž mám mírné obavy, že to celé záležitosti ubírá na vážnosti. Bouřlivý potlesk a zájem mě však vždy uklidní a nutí se co nejvíce soustředit na svůj výkon, abych se náhodou nezesměšnil. Nyní s majitelem arény jednáme o další naší aktivitě, jenž by nesla název ,,Aerobik, to je věc aneb kdo z nás je větší pitomec“.

Chceš si přečíst další povídky? Celkem 55 jich je v této knize:

Jsi 74. čtenář tohoto článku. Díky.


Jak bude reklama vypadat?
-
Kup si reklamu navždy pod tímto článkem jen za 30 Kč
Zobrazit formulář pro nákup

Humorné povídky

Přečti si mé povídky, které vycházely v časopisu Trnky-brnky. Mám z nich i elektronickou sbírku ke stažení.


Více o povídkách

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..