Výpomoc aneb jak motoristé přicházejí o iluze

Byla krásná letní noc. Temná oblaka dokonale kryla jasně zářící měsíc a prudký déšť burácel o střechu jak bubny na diskotéce. Vypnul jsem televizi, sundal si sluchátka, v nichž jsem poslouchal rádio, a zavřel knížku, jenž jsem četl. Dokonce i manželka mi přestala vyprávět o svých pocitech a zhasla. Byl klid. Ani ptáček nešpitl a dokonce i auto, jenž jelo kolem, bylo potichu a i ten řidič, co ho tlačil nevydal ani hlásku. Absolutní klid. Jen ta bouřka mohla narušit můj odpočinek.

Bylo zrovna půl druhé ráno, když v tom se někdo snažil rozmlátit nám dveře. ,,Hal-lo“, ozvalo se. Seběhl jsem ke dveřím s vařečkou jako obranou zbraní v ruce. ,,Halo, pomoz mi! škyt Mě doš-došla baterka. Tak škyt mě pojď roze-zoz-roztlačit! hyk“ A tak jsem vyběhl ven v pyžamu do té bouřky, abych pomohl motoristovi. Už jsem byl u jeho auta a on nikde. Teprve pak jsem zahlédl, jak se zvedal z louže a vrávoravým během mířil ke mně. Cestou ještě dvakrát spadl a pokusil se tělem porazit strom. Já mezitím prohlédl auto. Přední sklo bylo rozmlácené a chyběly oboje přední dveře. On nasedl a já vší silou začal tlačit. Ještě jsem ho upozornil, ať vypne z posledních sil svítící světla, ať šetří ten poslední zbytek baterky. ,,Já nesvítim hyk, to jsou bz- rr-brzdový světla“, dostalo se mi uklidňující odpovědi. Ač jsem nechápal, proč teď zrovna brzdí, pokračoval jsem dál v tlačení. Marně.

Rozhodl jsem se, že ho roztáhnu svým autem. Jemu jsem řekl, ať si zatím připraví lano a rozběhl se pro auto. Když jsem přijel, stál tam vrávoravě s tkaničkou v ruce. ,,Hele, lano ne.. ne..nenemám, škyt, ale naš-šel jsem tohle“ Vytáhl jsem tedy lano své a jal se roztahování. Dojeli jsme až za vesnici a stále nic. Zabrzdil jsem tedy, že zjistím bližší stav vozidla. To jsem neměl dělat. On na mé brzdění nereagoval a narazil do mého auta. ,,Hele, sorry, vo-vono je těch hyk pedálů tady na mě moc, víš?!“, omlouval se mi. Po hodině hledání závady mi radostně sdělil, že vlastně ani nemá benzín. ,,Hele, tak mě zaz- zav.. škyt hrk.. zavez do-do-domu ..“, prosil ještě o další výpomoc. Pak mi prozradil, že bydlí v té vsi co já, sto metrů ode mě. Dovezl jsem ho tedy před jeho dům. On vystoupil a šel pro klíče od garáže. Ty další hodiny čekání mě moc nebavily a navíc mě zpokutoval policista, že nemám u sebe řidičák a že tahám neosvětlený vrak. Hned poté jsem se vydal hledat toho motoristu. Našel jsem ho, jak visel přes plot a spal. Probudil jsem ho, pomohl zaparkovat auto a odjel domů se vyspat.

Druhý den jsem se probudil prochlazený s rýmou a s teplotou. Na celou tu příhodu jsem vzpomínal však s hrdostí, jelikož motoristé by si měli vždy pomáhat. Koukal jsem z okna ven a viděl, jak po silnici projelo auto a táhlo za sebou mě tak známé vozidlo. Druhý řidič dal pokyn tomu prvnímu, aby zastavil a vyběhl z auta k mému vchodu. Na zabušení jsem otevřel. Ihned ve dveřích jsem dostal ránu pěstí a naráz mě zasypal výhrůžkami, ať mu vrátím jeho čepici. Jelikož jsem žádnou čepici neměl, musel jsem mu ji proplatit. Poté nasedl do auta a nechal se táhnout zase do druhé vsi do hospody. Já si lehl a zase, jako vždy si řekl, že dnes v noci se už na něj asi vykašlu.

Chceš si přečíst další povídky? Celkem 55 jich je v této knize:

Jsi 260. čtenář tohoto článku. Díky.


Jak bude reklama vypadat?
-
Kup si reklamu navždy pod tímto článkem jen za 30 Kč
Zobrazit formulář pro nákup

E-knihy ke stažení

Vydal jsem několik e-knih. Sbírku povídek, návody na focení, životopis mého pradědy i další.


Stáhnout e-knihy

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..